308 - Nepojmenovaná epizoda

11. září 2009 v 20:25 | Radim |  3. řada
Na lodi panuje panika! Už nebrečí nejen babička, ale Kelly taky! Teď je utěšování na Paulovi a jde mu to fakt mizerně. Moc dobrý v tom teda není. Ostrov už je definitivně pod vodou. Už žádný ostrov není! Já nejsem nikde na obzoru. Nikde mě nikdo nevidí. Kapitán lodi řekne, že už musí jet. Ale babička s Kelly jsou proti! Kapitán jim vysvětlí, že už prostě musí a že já jsem pryč! Babičce a Kelly tedy nic nezbylo a jedou domů.


O 8 let později

Zasraný ostrovní dobrodružství je definitivně za námi. Babička je zrovna na své zahradě a něco tam kutí. Najednou se někdo přiřítí nebezpečnou rychlostí! Ten někdo se přiřítil v černém Dodge Viper! Z auta vyleze mladý muž v černém obleku. Jde k babičce na zahradu a spustí: "Ahoj babi, dlouho jsme se neviděli." Babička najednou zvedne hlavu a vykulí oči.
"Radime, jsi to ty?"
"Ano babi, jsem to já!"
"Ale jak to? Všichni si myslí, že si mrtvý, že jsi zemřel, když ten ostrov vybuchl."
"Já si taky myslel, že když to tam vyhodím do vzduchu, tak zemřu, ale…."
"Ale co? Povídej, přeháněj."
"Když ten ostrov vybuchl, já se přemístil."
"Tak teď půjdeme domů a všechno mi budeš vyprávět. Upekla jsem makové buchty… A málem bych zapomněla… Mám návštěvu.."
"Koho?"
"Uvidíš."
Vejdeme do babiččina bytu a tam na židli sedí muž. Otevřu dveře do kuchyně, abych ho pořádně viděl! Muž, který sedí na židli je Paul! Nikdy jsem ho neviděl radši. Když si Paul všimne, že babička není sama, vstane ze židle.
"Kdo to je?" Ptá se babičky Paul.
"Koukni se na jeho levou ruku."
Paul se tedy koukne na mojí levou ruku a vidí, že mám místo ruky protézu.
"No ne! Radime, ty žiješ?"
"Ano žiju."
Přistoupím k Paulovi blíž a obejmu ho. Potom se usadím ke stolu a za chvíli se k nám přidá i babička.
Babička: "Tak Radime… Teď nám budeš vyprávět, co si těch dlouhých sedm let dělal."
"Dobře, ale předem vás oba upozorňuju, že muj příběh je docela drastickej. A to vůbec nemluvím o příběhu Kelly, kterou postihl strašný osud."
"Co? Co je s Kelly? Ty si sní byl v kontaktu?"
"Ano byl. A tímhle příběhem bych začal, ale ještě předtím si zajdu pro něco do auta.. Pro něco, co se ti bude líbit babi."
"Ano? Tak to přines!"
"Už jdu."
Tak jdu.. Vrátím se asi popěti minutách a vedle mě jde za ruku dvouletá holčička. Když přijdou s holčičkou do kuchyně. Babička vstane.
"Čí to je dítě?"
"Babi, tohle je tvoje pravnučka."
Babička se najednou štěstím rozzáří.
"Konečně máme v rodině holčičku a kdo je matka,"
"Koukni se na její oči.. Nepřipomínají ti někoho?"
Babička se tedy koukne na oči mojí malé dcery.
"Pane bože! Vždyť to je celá Kelly!"
Když tu větu babička vypustila z úst, koukl se na mou malou i Paul.
"Tím chceš jako říct, že matkou té malé je Kelly?"
"Ano babi, je to tak."
"A jak se jmenuje?"
"S Kelly jsme jí dali jméno po matce.. Takže je to taky Kelly."
"A co je teda s tou Kelly?"
Znovu se všichni usadíme a Kelly ml. Chová babička.
"Takže začínám."

Po výbuchu

Když jsem ostrov vyhodil do vzduchu, byl jsem přemístěn do Kanady. Přesně na místo, kde jsme byli s babičkou, tedy k domu mojí pratety a prastrýce. Zaklepal jsem na dveře a otevřela prateta.
"Pane bože! Radime! Ty žiješ? A máš babičku? A co tu vůbec děláš?"
"Jestli mě pustíš dovnitř, budu vám všechno vyprávět!"
Teta mě pustila dovnitř a já jí tam všechno do podrobna vylíčil.
"Takže moje sestra žije?"
"Ano žije. A je naprosto v pořádku. Ně jako já. Já tam přišel o ruku."
"To je strašné!"
"Jo to je!"
U tety jsem bydlel do svých 18ti let a nesměla nikomu nic říct! Nikomu! Babičce, mamce.. Prostě nikomu! Ve svých osmnácti letech jsem vyhledal Kelly a začal s ní oficiálně chodit. Byla nesmírně šťastná, že jsem na živu. O rok později jsme si společně pronajali byt. Kelly měla dost peněz… Dostala odškodné ta havárii letadla. Byla opravdu hodně bohatá. Já jsem chodil pracovat do jednoho muzea jako průvodce. Tím jsme taky získali nějaké peníze a na svůj věk jsme si žili opravdu pohodově. O rok později jsem Kelly požádal o ruku….

Je pět hodin odpoledne a já právě přišel z práce. Kelly mě uvítá krásným polibkem. Pozvu Kelly na večeři a ona souhlasí. Dokonce jsem jí koupil i nové šaty, které se jí moc a moc líbili. V osm večer jsme vyrazili do restaurace. Když jsme se najedli, tak jsem to udělal. Chytl jsem jí za ruku a požádal ji: "Vím že jsme spolu krátce, ale já to prostě musím udělat.. Musím to říct… Kelly já tě miluju… Nechtěla by sis mě vzít?"
Kelly se rozzáří oči štěstím a vykřikne: "ANO CHCI!!"
Vzali jsme se ještě tentýž rok. Byla to malá svatba. Z mojí strany tam nikdo nebyl. Za svědka mi šel kolega z práce a Kelly měla za svědka nějakou svojí kamarádku. Pak tam bili ještě její rodiče a jinak už nikdo!

Je 2 dny po svatbě a zatím jsme spolu šťastní. Když přijdu z práce, Kelly mi chce něco říct.
"Radime, musím ti něco říct."
"Ano poslouchám."
"Jsem těhotná."
Hodím usměv na tvář a říkám: "Ale to je báječné! Necháš si ho, že ano?"
"Ano nechám! Čekala jsem jenom na to, co mi řekneš."
Obejmeme se a za 9 měsíců přišla na svět malá dcera. S Kelly jsme se rozhodli dát jí jméno Kelly.



Po týdnu narození malé Kelly
Je večer a Kelly se ještě nevrátila od své kamarádky, ke které šla ve 2 odpoledne. Čekáme ještě 2 hodiny a najednou zazvoní zvonek. Otevřu a tam stojí 2 policajti.
"Co, co se stalo?"
"Je nám to moc líto, ale…"
"Ne…. Nechcete mi říct, že je něco s Kelly."
"Ano.. Vaší paní našli mrtvou!"
"Jak to? Co se stalo?"
"Byla zavražděna! Našli jsme ji s postřelenou hlavou."
"Pane bože!"

Se smrtí Kelly jsem se dlouho srovnával. S Kelly jsme měli společné konto, takže teď jsem měl hodně peněz. Měl jsem 50 000 000 dolarů!! Když byli malé 2 roky rozhodl jsem se rodině a známým ukázat moji malou dceru a že jsem na živu! A teď jsem tady!

"Šťastný příběh se smutným koncem" Říká babička
"Jo to teda je."
"A kdy jsi si koupil to auto, co stojí před barákem?"
"Včera v Praze… Když mi auto dali, jel sem rovnou sem. A co ty Paule, kdy jsi přijel?"
"Jsem tu týden."
"Dobrá… No tak já se zase rozloučím a jedem s malou navštívit rodiče. Cestou se ještě stavím u babičky a dědy."
"Jo ty to vlastně ještě nevíš!"
"Co nevím."
"Tvůj děda minulý rok zemřel."
"Jak to? Co mu bylo?"
"Našla se u něj rakovina plic a svůj boj nezvládl."
V mých očích začnou rašit slzy.
"Tak mu zajdou aspoň na hrob."
"Tak se měj."
"Ty taky babi, ahoj.."

Nasedám do auta a zrovna ze vchodu vyjde Grym! Grym je takovej parchant! Kdysi dávno jsem se dním bavil.. Byl to hrozný prachant. Pořád na někoho něco sváděl! Takže když jsem odjížděl, dal jsem si záležet na tom abych ho srazil. Naštěstí to přežil. Nikdo na mě nepřišel.

Návštěva u druhý babička proběhla v pohodě. Teď zbývají už jen rodiče. Přijedu na staré známé sídliště Mír a zazvoním na zvonek. Když se mamka zeptala, kdo je, řekl jsem pošťák. Čekala u dveří a najednou vidí, jak jdu po schodech já s malou Kelly.
"Pane bože! Ty žiješ!"
Objala mě a zatáhla do vnitř.
"A co je to za malou holčičku?"
"To je tvoje vnučka!"
"Ano?"
"jo, je."
"A jak se jmenuje?"
"Kelly, po své matce."
"A matka je kde?"
"Mrtvá!"
"Jak to? Pojď budeš mi to všechno vyprávět."
Tak to mamce všechno povím a za chvíli přijde domů táta. Ten je taky rád, že jsem na živu a taky je rád, že má vnučku. Požádal jsem rodiče, jestli nemůžu tu chvíli bydlet u nich. S radostí mi řekli ano.
"A kde je vůbec Peťan?"
"Za chvíli by měl přijít."
"A kde je?"
"Šel na rande."
"Ach tak!"
Za chvíli přijde domů a je také rád že žiju atd.. I za to že má neteř.. Konečně jsme zase pohromadě celá rodina!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta_JeJíŽ_jMéNO_Se_NesMí_VYsLoViT Ta_JeJíŽ_jMéNO_Se_NesMí_VYsLoViT | Web | 12. září 2009 v 10:17 | Reagovat

awooj brej dess XD a co jinak? jk se máš? co děláš? XD já doufam že už se budu zase blogu víc věnovat awe nemam moc času.. tkžee nwm jak to dopadne XD mno toe jedno tk já zas mizím papíík

2 Ta_JeJíŽ_jMéNO_Se_NesMí_VYsLoViT Ta_JeJíŽ_jMéNO_Se_NesMí_VYsLoViT | Web | 13. září 2009 v 21:15 | Reagovat

děkujíí xD to znam.... tky se věčně nudim XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.